Ve čtvrtek 23. 3. 2017 od 18h proběhla vernisáž Davida Vojtuše, kterou uvedl Martin Drábek. Hudebně ji doprovodili Jan Olšina a Martin Pajurek.

David Vojtuš prochází v posledních měsících překotným tvůrčím procesem, jehož ústředním tématem je systematický průzkum média tuše. Snahou o maximální odpoutání se od procesu ovládání tohoto média pomocí klasických výtvarných technik ztrácí paralelně zájem také o figurativní motiv. Kresba, která je nanášena rozprašovačem, reprezentuje spojení systematického rituálu stále stejné metody, kdy je budoucí obraz stereotypně obcházen, a náhody, která se kapek tuše zmocní během dopadu. Díky igelitu, který tu slouží jako podklad, pak můžeme pozorovat shluky kapek překvapené tím, že náhle narazily na překážku. A právě igelitová překážka spolu s dřevěným rámem dávají divákovi možnost vnímat estetickou dimenzi takového počínání. Ten je definován uzavřenou geometrickou formou rámu kontrastujícího s křehkou chaotičností tušové mlhoviny, která je maximalizována neviditelností igelitového podkladu. Podle Vojtuše je jeden z aspektů procesu uvědomění si, že tím vlastně extrahuje samotnou podstatu tuše, její tělo, maso.

Proces zvídavého puristického asketismu Vojtuše dovedl do bodu, odkud se v posledních experimentech pomalými a obezřetnými kroky přesouvá k opětovnému nabírání svalové hmoty. Použitá tuš už není pouze černá, ale je kombinována s modrou. Výsledkem je pak divácky vstřícnější estetizace, výraznější plasticita a možnost změnou vzdálenosti od obrazu zažít dynamicky se měnící kompozici. Aspekt tělesnosti je pak nejintenzivněji přítomen v objektech – skleněných lahvích s korkovým uzávěrem – do kterých umělec vkládá „exponáty“ relikvií, tedy deformovaných ruliček smršťovací fólie postříkaných kapkami tuše.

Martin Drábek